Mnozí srdcaři BIM aktivit jsou nadpisem jistě pobouřeni. Vím, že je kontroverzní, ale právě proto ho používám. Správně by mělo být použito „a“ místo „versus“, s tím se plně ztotožňuji. Proč jsem tedy použil slovo „versus“?

Abych toto zodpověděl, musím se vrátit hluboko do historie mého života (respektive jeho části). Jako projektant jsem zažil ještě výkresy kreslené tuší na pauzák. První CAD systémy se nemohly prosadit z toho důvodu, že HW i SW byly velice drahé. Kdo si systém pořídil, tak se s ním dlouho učil pracovat. Tradičně pracující projektanti měli daleko nižší náklady, a tím i nižší ceny a tak na trhu vítězili. Samozřejmě, že CAD později zvítězil. CAD systémy a PC zlevnily a tradiční formy kreslení byly postupně zcela vytlačeny z trhu. Obdobný přerod jsem zažil již jako prodejce CAD systémů. Jako distributor Allplanu od společnosti Nemetschek jsem byl nadšen z 3D modelování. Allplan navíc umožňoval 3D model dále použít pro projekty výztuže, úprav terénu, návrhu krovů, schodišť a mnohých jiných detailů. Dostal jsem se však do stejné situace jako při začátcích CAD. Projektantům se to líbilo, ale příslušné moduly byly drahé a hlavně, naučit se modelovat ve 3D potřebovalo čas a ten projektanti neměli. A tak jsem občas prodal 3D moduly, ale následně jsem vnímal, že příslušné ateliéry dál projektují ve 2D. Další, a ještě horší zkušenost, jsem zaznamenal u výrobců stavebních komponent, kteří měli obrovskou příležitost vytvořit 3D symboly nebo později 3D objekty pro standardizaci projektů a nabízet je projektantům na CD (bylo to v úplných počátcích internetu a ten byl ještě natolik pomalý, že se nedal použít). Takovýchto výrobců bylo ale velice málo. I to bylo důvodem, proč se 3D modelování neujalo.

A nyní k BIM současnosti. Ta pro mě začala ještě na konci minulého století, kdy jsem byl u společnosti Nemetschek v Mnichově svědkem návrhu vybavení standardizované kuchyně, která byla později digitálně „zasazena“ do virtuálního modelu budovy v Chicagu. Tehdy se toto ještě nejmenovalo BIM, ale tzv. „objektové modelování“. Tato kuchyně však již obsahovala datové položky, které byly provázány s grafickými 3D objekty. Z našeho pohledu to proto můžeme nazývat „prehistorickým BIMem“. Po celou tuto dobu jsem se pohyboval mezi projektanty a teprve na přelomu tisíciletí jsem přecházel do oblasti správy budov a dnešního facility managementu. Ve všech stavebních profesích jsem vždy vnímal ztráty informací, které přicházely s přechodem do další stavební etapy a cítil jsem, že prostředek typu BIM musí jednou přijít. Samozřejmě, že pro vznik BIM musely být připraveny vhodné a potřebné podmínky (internet, externí úložiště a možnost transferovat velké množství dat). Rozvoj počítačové grafiky díky PC hrám a tím i podporou grafických karet napomohl obrovskému zrychlení při tvorbě, a hlavně prezentaci 3D modelů, a tak již nic nestojí v cestě rychlému rozvoji „jednotné standardizace“ dat ve stavebním procesu s podporou 3D grafiky a následně v možnosti spravovat data při podpoře provozu budov a stavebních děl. Jedna velká překážka tu však je. Je jím lidský činitel. CAD či 3D projekty se „uchytily“ až v okamžiku, kdy byly dostatečně přístupné systémy (cenově i uživatelsky) a jejich užívání bylo v praxi efektivnější. Podíváme-li se na BIM z tohoto hlediska, pak:

– BIM má naději na úspěch, až bude vytvořen jeden všemi akceptovaný formát (jako CAD zvolil *.dwg). Prozatím se v BIM standardizaci dokonce ani různé skupiny v rámci jedné země nemohou dohodnout na společném přístupu.

– Výrobci stavebních produktů zatím otálejí s vytvářením digitálních databází svých produktů (zatím ani nevědí, v jakém jednotném formátu), a tím vystavují projektanty situacím, ve kterých si mnohé databáze musí „tvořit“ sami.

– Jednotlivé profese ve stavebním projektu zatím „kopou“ hlavně za sebe a nehledají součinnost s těmi ostatními.

– Hlavní „beneficient“ celého BIM procesu by měl být provozovatel a uživatel stavebních objektů (tzn. facility management fáze), avšak ten je prozatím „odstaven“ na pozdější dobu (ostatně jako vždy ve stavebním procesu se používá princip „počkejte, až vám dáme klíče“).

Zejména poslední hledisko je zatím praktikováno všemi ostatními stavebními profesemi. Tahouny BIM rozvoje byli vždy projektanti. Z jejich úhlu pohledu je to celkem logické. Standardizace jim významně urychluje jejich proces návrhu, což je v současném tlaku na úspory velice potřebné. Na druhou stranu – problémem správců majetku, nebo šířeji facility manažerů, je odlišnost dat, která potřebují pro své služby. Tato data jsou často pro projekční a stavební fázi nepotřebná, a tak je předcházející profese považují za zbytná. Je proto celkem logické, že v celém procesu přípravy BIM standardu se poslední užívací fáze zatím „odložila“ a řeší se pouze symbolicky. Mnozí si však neuvědomují, že právě tato fáze je nejdelší a pro objekt nejdůležitější etapou z celého stavebního procesu. BIM tak poslouží výstavbě, ale provozní stránka jím již nebude adekvátně podporována.

Stále fandím BIMu a jeho budoucnosti. Přesto jsem zatím skeptický k jeho brzkému uvedení do praxe. Ani nařízení EU či naší vlády o povinném použití BIM pro výstavbu veřejných a státních objektů velkého rozsahu nemůže „přinutit“ všechny složky BIM procesu začít užívat něco, co je ještě stále v ranném procesu vývoje. Protože nařízení úřadů se musí plnit, očekávám v roce 2022 stavbu „Potěmkinových BIM objektů“. I když budou nějakou zázračnou formou BIM standardní, určitě ještě nebudou BIM provozovatelné. I to je důvod, proč jsem v nadpisu použil „versus“ ve spojení facility management a BIM. Těším se na chvíli, kdy tam bude možno používat „a“, bohužel toho se já již asi nedožiji. Přesto to našim následovníkům ze srdce přeji.