Příspěvky

Kdo je vlastně facility manažer?

,

Již přes 10 let pořádáme rekvalifikační kurzy facility manažera, lépe řečeno oficiálně „manažera v oblasti facility managementu“ (protože naše úřady dodnes nechtějí vnímat, že profese facility management je všude ve světě velice rozšířená a ve vyspělých zemích zcela obvyklá). Možná že i právě pro „nezájem“ našich úřadů se o tento obor nezajímají ani vedoucí manažeři našich firem, samozřejmě s výjimkou globálních společností, které tuto profesi v ČR značně postrádají.

Kdo je tedy facility manažer. Již z titulu samotného je jasné, že je to řídící pracovník, a ne provozní technik. V našich firmách si toto ještě často pletou a předpokládají, že facility manažer je „přebarvený“ vedoucí údržby či správy. Správa a údržba majetku samozřejmě do facility managementu spadá, a nelze než konstatovat, že tato oblast je základem našeho oboru, avšak v porovnání se skutečným facility manažerem se jedná o nižšího provozního vedoucího. Facility manažer v pravém smyslu je vyšší manažer z úrovně širšího představenstva nebo širšího vedení organizace. Do jeho kompetencí spadá komplexní podpora zázemí organizací od správy majetku, přes energie, zdroje, úklidy, bezpečnost, administrativní zázemí až po interní logistiku, catering či dokonce správu a provoz osobních ICT prostředků. Jeho úkolem je vytvoření efektivního zázemí, které umožní vedení i jednotlivým zaměstnancům pohybovat se v zdravém, bezpečném a prostorově vyváženém prostředí, přičemž mají k dispozici všechny potřebné služby, které si mohou jednoduše, doložitelně a měřitelně objednat. Pro tyto účely slouží speciální software označované zkratkou CAFM.

Výše popsaná pozice je zařazována do strategické případně vyšší taktické úrovně řízení, ve veřejné správě bychom ji zařazovali do manažerské třídy 12–14. Ve vyspělých zemích jsou proto na univerzitách ekonomického, manažerského či technického směru katedry facility managementu, které na magisterském a pro taktickou úroveň na bakalářském stupni vzdělávají potřebné odborníky. Uvádí se, že v Holandsku, resp. Velké Británii opouští tyto univerzity asi 2.000 absolventů ročně, v USA je tento počet značně vyšší. Zmínění taktičtí manažeři jsou vzděláváni většinou na stavebních vysokých školách s cílem připravit odborníky, kteří jsou schopni na straně FM poskytovatelů efektivně řídit zajištění FM služeb areálů či rozsáhlejších komplexů.

Zde je potřeba upozornit, že mnohé služby facility managementu byly a jsou v současnosti v první linii obrany proti pandemii (dezinfekce, úklidy, ostrahy, cateringy či úpravy pracovišť v sociální distanci 1,8 m což je mezinárodně označováno jako 6 feet distance).

A jak je to tedy v ČR a obdobně i na Slovensku? Pravděpodobně, protože u nás neexistuje profese facility manažer, tak také na žádné univerzitě neexistuje katedra facility managementu. Některé univerzity mají ve výuce zařazen předmět nazvaný facility management, nebo se nazývá obdobně „aby neurazil“, třeba „správa a řízení budov“. Už z tohoto označení je patrné, že studentům se předkládá „náhražka“ skutečného facility managementu a pouze díky vyučujícím, kteří naštěstí u nás existují, je název již na začátku výuky studentům „přeložen“ a tito se pak 1 semestr dovídají o oboru, který je u nás zatím v prenatálním věku.

Díky osvícenosti úřednice na MŠMT se před 10 lety podařilo najít „kličku“ v našich předpisech, a tak již 10 let vyučujeme odborníky z praxe v rekvalifikaci na „manažera v oboru facility management“. V současnosti absolvovalo tento kurz přes 450 odborníků, kteří se seznámili se skutečnou náplní oboru. Co je však nejvíce potěšitelné, to je skutečnost, že zatímco v počátečních letech těchto kurzů byla většina posluchačů z řad FM poskytovatelů, tak nyní tvoří absolutní většinu frekventantů odborníci z řad odběratelů FM služeb (pracovníků středních a větších společností ze všech sektorů hospodářství). Potěšitelná je i přítomnost některých posluchačů ze státního a veřejného sektoru, i když jejich účast je zatím mizivá.

Věřme, že i naše státní orgány pochopí význam řízení zázemí organizací, že konečně pochopí, že facility manažer je velice potřebná profese a otevřou cestu k zájmu vedení společností o tento obor a tím i o facility manažery.

/by

Facility management versus BIM

Mnozí srdcaři BIM aktivit jsou nadpisem jistě pobouřeni. Vím, že je kontroverzní, ale právě proto ho používám. Správně by mělo být použito „a“ místo „versus“, s tím se plně ztotožňuji. Proč jsem tedy použil slovo „versus“?

Abych toto zodpověděl, musím se vrátit hluboko do historie mého života (respektive jeho části). Jako projektant jsem zažil ještě výkresy kreslené tuší na pauzák. První CAD systémy se nemohly prosadit z toho důvodu, že HW i SW byly velice drahé. Kdo si systém pořídil, tak se s ním dlouho učil pracovat. Tradičně pracující projektanti měli daleko nižší náklady, a tím i nižší ceny a tak na trhu vítězili. Samozřejmě, že CAD později zvítězil. CAD systémy a PC zlevnily a tradiční formy kreslení byly postupně zcela vytlačeny z trhu. Obdobný přerod jsem zažil již jako prodejce CAD systémů. Jako distributor Allplanu od společnosti Nemetschek jsem byl nadšen z 3D modelování. Allplan navíc umožňoval 3D model dále použít pro projekty výztuže, úprav terénu, návrhu krovů, schodišť a mnohých jiných detailů. Dostal jsem se však do stejné situace jako při začátcích CAD. Projektantům se to líbilo, ale příslušné moduly byly drahé a hlavně, naučit se modelovat ve 3D potřebovalo čas a ten projektanti neměli. A tak jsem občas prodal 3D moduly, ale následně jsem vnímal, že příslušné ateliéry dál projektují ve 2D. Další, a ještě horší zkušenost, jsem zaznamenal u výrobců stavebních komponent, kteří měli obrovskou příležitost vytvořit 3D symboly nebo později 3D objekty pro standardizaci projektů a nabízet je projektantům na CD (bylo to v úplných počátcích internetu a ten byl ještě natolik pomalý, že se nedal použít). Takovýchto výrobců bylo ale velice málo. I to bylo důvodem, proč se 3D modelování neujalo.

A nyní k BIM současnosti. Ta pro mě začala ještě na konci minulého století, kdy jsem byl u společnosti Nemetschek v Mnichově svědkem návrhu vybavení standardizované kuchyně, která byla později digitálně „zasazena“ do virtuálního modelu budovy v Chicagu. Tehdy se toto ještě nejmenovalo BIM, ale tzv. „objektové modelování“. Tato kuchyně však již obsahovala datové položky, které byly provázány s grafickými 3D objekty. Z našeho pohledu to proto můžeme nazývat „prehistorickým BIMem“. Po celou tuto dobu jsem se pohyboval mezi projektanty a teprve na přelomu tisíciletí jsem přecházel do oblasti správy budov a dnešního facility managementu. Ve všech stavebních profesích jsem vždy vnímal ztráty informací, které přicházely s přechodem do další stavební etapy a cítil jsem, že prostředek typu BIM musí jednou přijít. Samozřejmě, že pro vznik BIM musely být připraveny vhodné a potřebné podmínky (internet, externí úložiště a možnost transferovat velké množství dat). Rozvoj počítačové grafiky díky PC hrám a tím i podporou grafických karet napomohl obrovskému zrychlení při tvorbě, a hlavně prezentaci 3D modelů, a tak již nic nestojí v cestě rychlému rozvoji „jednotné standardizace“ dat ve stavebním procesu s podporou 3D grafiky a následně v možnosti spravovat data při podpoře provozu budov a stavebních děl. Jedna velká překážka tu však je. Je jím lidský činitel. CAD či 3D projekty se „uchytily“ až v okamžiku, kdy byly dostatečně přístupné systémy (cenově i uživatelsky) a jejich užívání bylo v praxi efektivnější. Podíváme-li se na BIM z tohoto hlediska, pak:

– BIM má naději na úspěch, až bude vytvořen jeden všemi akceptovaný formát (jako CAD zvolil *.dwg). Prozatím se v BIM standardizaci dokonce ani různé skupiny v rámci jedné země nemohou dohodnout na společném přístupu.

– Výrobci stavebních produktů zatím otálejí s vytvářením digitálních databází svých produktů (zatím ani nevědí, v jakém jednotném formátu), a tím vystavují projektanty situacím, ve kterých si mnohé databáze musí „tvořit“ sami.

– Jednotlivé profese ve stavebním projektu zatím „kopou“ hlavně za sebe a nehledají součinnost s těmi ostatními.

– Hlavní „beneficient“ celého BIM procesu by měl být provozovatel a uživatel stavebních objektů (tzn. facility management fáze), avšak ten je prozatím „odstaven“ na pozdější dobu (ostatně jako vždy ve stavebním procesu se používá princip „počkejte, až vám dáme klíče“).

Zejména poslední hledisko je zatím praktikováno všemi ostatními stavebními profesemi. Tahouny BIM rozvoje byli vždy projektanti. Z jejich úhlu pohledu je to celkem logické. Standardizace jim významně urychluje jejich proces návrhu, což je v současném tlaku na úspory velice potřebné. Na druhou stranu – problémem správců majetku, nebo šířeji facility manažerů, je odlišnost dat, která potřebují pro své služby. Tato data jsou často pro projekční a stavební fázi nepotřebná, a tak je předcházející profese považují za zbytná. Je proto celkem logické, že v celém procesu přípravy BIM standardu se poslední užívací fáze zatím „odložila“ a řeší se pouze symbolicky. Mnozí si však neuvědomují, že právě tato fáze je nejdelší a pro objekt nejdůležitější etapou z celého stavebního procesu. BIM tak poslouží výstavbě, ale provozní stránka jím již nebude adekvátně podporována.

Stále fandím BIMu a jeho budoucnosti. Přesto jsem zatím skeptický k jeho brzkému uvedení do praxe. Ani nařízení EU či naší vlády o povinném použití BIM pro výstavbu veřejných a státních objektů velkého rozsahu nemůže „přinutit“ všechny složky BIM procesu začít užívat něco, co je ještě stále v ranném procesu vývoje. Protože nařízení úřadů se musí plnit, očekávám v roce 2022 stavbu „Potěmkinových BIM objektů“. I když budou nějakou zázračnou formou BIM standardní, určitě ještě nebudou BIM provozovatelné. I to je důvod, proč jsem v nadpisu použil „versus“ ve spojení facility management a BIM. Těším se na chvíli, kdy tam bude možno používat „a“, bohužel toho se já již asi nedožiji. Přesto to našim následovníkům ze srdce přeji.

/by

Ani coronavirus nezměnil vnímání veřejnosti o FM

,

V minulých týdnech jsme byli svědky oprávněného strachu většiny z nás, politiky nevyjímaje, že nás napadne coronavirus a že se staneme pacienty či dokonce oběťmi Covid-19. Většina se přestěhovala do svých domácností a pracovala virtuálně, mnozí však to štěstí neměli a museli naopak čelit hrozbě v první linii. Zejména tito pracovníci (lékaři, záchranáři, řidiči, sociální pracovníci a další) spoléhali na to, že budou alespoň v nejnutnějším ochráněni. Většina si tuto ochranu zúžila na OOPP (roušky, štíty, rukavice, obleky a dezinfekce) a nevnímala, že další, neméně významnou složkou, je zajištění bezinfekčního interního prostředí. Najednou nebylo potřeba příliš diskutovat o investici do termokamer, bylo samozřejmé, že se nakupují a uvolňují prostředky pro dezinfekce, instalují se ochranné plexi stěny atd. Jako vždy, zvítězila naše česká schopnost operativně zareagovat. Nyní se nebude moc diskutovat o nákladech na všechny tyto nákupy „po dvanácté“, vždyť byly potřeba! Je to však skutečně tak?

Poukažme na obecně přetřásané téma strategických rezerv roušek a masek. Slyšíme nyní, že rezervy byly podceněny, že „někdo udělal chybu“ atd. Určitě ano, ale kdo jsme bez viny, hoďme kamenem. Podívejte se každý u sebe na svoji organizaci a zapátrejme, jak byl před touto krizí připraven „Pandemický plán organizace“ a jak byla pandemie, či méně epidemie, zapracována do BCP (Business Continuity Planing). Pokud by tento plán byl plně aktuální, příslušný facility manažer, správce, bezpečnostní manažer či administrativní manažer by musel již v prosinci (kdy epidemie řádila v Číně) kontrolovat první body opatření (je připraven krizový tým, jsou na skladě OOPP včetně dezinfekcí, jsou připraveny komunikační systémy pro virtuální práci, jsou proškoleni zaměstnanci o základech hygieny atd.). Toto vše, a mnohé další, je v kolonkách přípravy na pandemii v „1. úrovni stupně ohrožení“. Většina organizací však tyto pandemické plány nemá vypracované, nebo je má vypracované spíše formálně! Nečekejte na další vlny epidemií a vypracujte si tyto pandemické plány včas. Prvním krokem může být absolvování webináře FM Institute nazvaného Pandemie z pohledu FM služeb.

Avšak zpět k původní polemice, že „ani coronavirus nezměnil vnímání veřejnosti o FM“. Pokud sledujete odborné mezinárodní diskuse facility manažerů, pak současné téma číslo jedna je „Jak obnovit provozy organizací“. V těchto debatách se nemluví pouze o tom, jak dezinfikovat, uklidit a postavit se do pozoru u vchodu do objektu. Facility manažeři jsou ve vyspělých zemích světa zodpovědní za celou palet podpůrných služeb od klasického provozu budov, přes bezpečnost až po zajištění mnoha administrativně provozních služeb (recepce, zasedací prostory, pořádání akcí, stravování, tlumočení, administrativní podpora, interní pošta, archivy, kopírovací služby, autoprovozy, dopravní služby, služební cesty a mnohé jiné). Toto je celý komplex procesů, který v době pandemie byl výrazně omezen či byl „přepnut“ do krizového módu a nyní je potřeba nastartovat zpět. Mnozí vidí potřebu znovu nastartovat výrobu a hlavní činnosti, ale bez podpůrných služeb by tyto procesy nefungovaly. Všichni tak nějak automaticky očekávají že „naskočí“ samy. Bez facility manažera to však nepůjde, anebo opět zapracuje naše zázračná schopnost operativního zajištění a opět budeme improvizovat. Určitě se to nakonec vše podaří zařídit, znovu však utrpí naše hospodářství, protože důsledkem bude snížení produktivity každého pracovníka (nejen těch ve facility managementu).

Poučme se proto a projděme si naše dokumenty, jak jsme připraveni na další vlny krizí. A zcela na rovinu, ono se nejedná pouze o pandmické plány. Mnozí potřebují i krizové plány pro případy povodní, pro případy vichrů či nově i pro případy sucha.

  V Praze 5. 5. 2020

Autor: Ing. Ondřej Štrup, IFMA Fellow

/by